Bojové sporty s trenérem nebo bez?


Možná pár z vás vidělo Fearless (Obávaný bojovník) s Jet-li, kde jako malý chodil den co den pozorovat jak jiní trénují Wu-shu a po letech se pouze napodobováním z něj stal obávaný bojovník a mistr. Možná to vypadá celkem logicky. Zapneme Youtube a v záplavě tisíců videí si nějaké zaručeně fungující najdeme a začneme sami trénovat. Voilá, za pár týdnů přepereme mladší sestru, poté bratra a pak vyzveme sousedovic kluka, který se nám už týdny pošklebuje.

Jenže tady to zřejmě skončí. Zatímco na kytaru se klidně naučíte hrát sami, nenaučíte se sami bojovat. Jeden z důvodů je, že člověk sám na sobě nedokáže poznávat chyby a navíc učit se bojovat sám je jako trénovat sám tanec bez druhého tanečníka či mít stavebnici Merkur v které není šroubovák či magnet. Né nadarmo v How i met your mother zpívají “Two beawers are better than one”.

I když možná jste to zkoušeli, že? Nechali jste si od kamaráda ze starých džínů, pohankové náplně a gumicuku udělat vracející se malý boxovací pytel neboli hrušku a začali opravdu trénovat. Jenže po pár měsících vás napadlo se stavit v místním boxerském kroužku a najednou jste zjistili, že ani jeden úder nedáváte správně, že jste se zapomněli krýt, protože boxovací pytel vám ránu nevrátí a že protivník, ten nezdvořák, před vámi dokonce utíká!

Někteří z vás se vrátili zpátky na půdu a začali trénovat ještě tvrději, ale někteří pochopili, že tudy cesta nevede. Pokud budete pár let dělat bojové sporty či bojové umění, není problém si pokračovat sám i když skvělých výsledků tím pravděpodobně nedosáhnete, ale pokud nemáte základy, tak nepochodíte. Nikdo vás neupozorní, že se nekryjete, že jste zapomněli používat nohy a boky, nebo, že chvaty které fungovaly na vaší mladší sestru, na silnějšího člověka prostě nefungují, protože je to moc pomalé, tady jste moc blízko, tady jste si zapomněli přehmátnout, na Youtube byl protivník obráceně a vy se to špatně naučili.

Tak zahoďte svoje ego a zajděte na opravdový trénink!